Historie a tak

Postavit si jezírko mi přišlo na mysl někdy v roce 2005 poté, co se uvolnilo místo po starém altánu hned u domu. Koupil jsem kus jezírkové fólie, vykopal podlouhlou díru o objemu asi necelý kubík, vysypal kačírkem, napustil vodu, zasázel kytky, sehnal rybky a první jezírko bylo na světě. Manželka na mě zezačátku koukala jak na blázna, ale brzy ji to chytlo také. O dětech ani nemluvím. Milují to. Rybky stále hladově koukají a když jim něco hodíme, tak to hltají, jako kdyby nikdy nejedly. Mě osobně taky chutná pivo a kafe nejvíc u jezírka na lavičce.
Po dvou letech od založení tohoto prvního pokusu o jezírko jsem se rozhodl pro jeho zvětšení, a jelikož se mi zalíbily nové, velké ryby, následovalo po dalších dvou letech třetí, poslední zvětšení.
Trocha technologie:
Největší hloubka je nyní asi 190cm, šířka 3 až 4 m a délka 12m + mělčina. Fólie černá, 1mm silná, PVC. Filtrace je zatím kořenová, instalovaná v mělké části jezírka. Už ale tvrdě pracuju na výrobě nové klasické čerpadlové filtrace. Pokouším se o napodobeninu komerčních vícekomorových filtrací s vortexem a štěrbinovým předfiltrem. Nutnost postavit si velkou a účinnou filtraci vznikla díky zvyšující se zátěži zaviněné rostoucími kapry a jesetery. Čím jsou tyto ryby větší, tím jsou krásnější a elegantnější. Bohužel také vyprodukují stále větší a větší množství hovínek, která se musí nějak neutralizovat, aby z jezírka nebyla za chvíli jen zelená kalná louže. Zelená voda se dá zachránit uvlampou, kaly usazené na dně se dají sbírat vysavačem, pěna, lupení, jehličí a jiné věci spadlé na hladinu se dají sbírat sítkem, ale zamysleme se nad tím, jestli si na tuto údržbu najdeme čas vždy, když je to potřeba. V opačném případě nám totiž hrozí, že jezírko takříkajíc vybouchne a nadělá nám plno starostí. Jelikož se mi to stalo už víckrát, snažím se o trvalejší řešení čisté vody v jezírku s celkově nižší časovou a fyzickou náročností na údržbu. Kořenová filtrace, aby úspěšně fungovala, by musela být co do plochy asi dvakrát větší, než zbytek jezírka a zarybnění by muselo být velmi slabé. Ani jedno z toho já nemám. Filtrační mělčinu mám poměrně malou a zarybnění silné až velmi silné. Tohle se dohromady nesnese. Kdybyste viděli a cítili to množství humusu nachytaného mezi kačírkem kořenovky po dvou letech provozu, asi by se Vám z toho neudělalo volno. Někde jsem četl a dost tomu věřím, že když se nepoužijí vhodné rostliny, takzvaní čističi, na to, aby ten humus stačily zpracovávat a rozkládat, může takto zaneřáděná kořenovka časem otrávit ryby v jezírku, nebo přinejmenším zneprůhlednit vodu v jezírku. Propíral jsem ty dvě tuny kamení několik dnů, než jsem je vrátil zpátky a znovu osázel. Nechci mít mělčinu zarostlou vodními rostlinami jako hustou džungli, i když by teprve potom asi naplno fungovala jako čistička, protože chci rybám dopřát pohyb i mezi rostlinami. Také chci mít možnost pozorovat i ty nejmenší nájemníky jezírka, jako jsou ráčata, pulci a rybí potěr. I proto jdu do klasické filtrace.
Trocha budoucí technologie. Čerpadlo bude stále stejné-Oase Aquamax Gravity Eco 10000, příkon 65w, nízkotlaké. Bude nasávat vodu přes skimmer a na jednom, nebo dvou místech u dna a pošle ji do výšky asi 30 cm do středu bubnového štěrbinového předfiltru, dále pak gravitačně do čtyřkomorové filtrace a gravitačně zpět do jezírka. První komora bude nejspíš definitivně "vortex", další dvě komory naplním postupně biomolitanem a poslední komora bude okysličovací. Asi do ní přidám biokuličky, kterých mám dva pytle, možná přikoupím kaldnes, nebo něco podobného. Tohle budu ladit asi až příští rok.
A zatím:
Dlouhé vláknité řasy na jaře snadno zničím velice účinnou směsí bakterií a enzymů-Algae Away, výrobce-House Of Kata a zhruba jednou za měsíc odkaluju dno. Kamery pod vodou jsou Edimax-ic-1510 a schované jsou v krabičkách ze silného skla slepených silikonem jako maličká akvária. Do domácí sítě jsou všechny připojené UTP kabelem, který je rychlý a spolehlivý. Wifinu jsem zkusil, a zavrhl. Přes vodu si ani nevrzne a není tak spolehlivá, jako kabel.

Na kamerách si jistě všimnete, že dno je holé-jen folie. Z kačírku a jiných kamenů nebo kořenů a květináčů na dně jezírka jsem se vyléčil po svých počátečních zkušenostech. Svoje první jezírko jsem také vysypal říčním kačírkem, protože se nám to líbilo. Vypadalo tak čistě a přirozeně. Bohužel jen první rok. Během druhé sezóny došlo k zamoření celého jezírka bujně rostoucím rákosem a orobincem, který se pod kačírkem rozšířil do celého jezírka. Odkalování takového dna je velmi obtížné, takže odhadem tak maximálně za tři sezóny je takové jezírko zralé na generální očistu od všeho. Prohlížením fotogalerií okrasných jezírek na internetu jsem si všiml, že hodně jejich majitelů používá na zakrytí folie buď velké kameny, nebo nějaký kačírek právě z estetických důvodů. Nelíbí se jim ta černá, případně olivová barva jezírkové folie, ale už nevědí, že velmi brzy zmizí pod vrstvou šedozeleného slizu a řasy. Přitom by stačilo zakrýt nějak jen okraj folie nad vodou, případně vyzdít, nebo vyskládat okrajovou část jezírka plochými kameny s folií uskočenou za ně. Já jsem okraje zakryl zelenou stínovkou. Kokosová rohož se mi neosvědčila, protože už během druhé sezóny se začala rozpadat na jednotlivé provazce, které se z ní oddělují a ty mi pak ucpávají odkalovací čerpadlo. Hladké dno se podle mých zkušeností odkaluje daleko snadněji a důkladněji, než kamenité. Mezi kameny a hlavně pod nimi totiž vždycky něco zůstane, a je potřeba použít aktivní kyslík, nebo nějaké účinné bakterie k dosažení podobného výsledku nehledě na to, že kameny také osliznou a po krátké době už nejsou tak pěkné, nebo nejsou vidět vůbec.
Každé jezírko je v podstatě originál. Může se stát, že někomu funguje to, a někomu tohle. Faktorů, ovlivňujících čistotu vody v jezírkách je mnoho. Může to být zdroj vody a její složení, osvětlení sluncem a s tím spojená teplota vody, spad nečistot z okolí, rybí obsádka, slabá, nebo zcela ignorovaná filtrace atd.

Ryby, žáby a ostatní živočichové:
Začínal jsem na karasech a jesenech zlatých. Mimochodem jeseni jsou pěkně nenažraní. Hlavně žížaly jim chutnají. Tyhle 2 druhy ryb vydrží úplně všechno, kromě koček. S nimi svádím boje už od začátku. V současné době kombinuju nízký plůtek (aby kočičky nemohly přímo k vodě a zatnout drápek) s automatickou závlahou spouštěnou pirosenzory (kočky naštěstí vodu nemilují, až na výjimky a na ně jsem ochoten nasadit "Viktora čističe"). Od té doby co je před tím plotem sprchuju, se mi žádná rybka neztratila.
V roce 2009 jsem postupně nakoupil několik jeseterů, 3 bestěry, vyzu velkou, koi kapry pravé japonské i nějaké levnější eurokoi, jeseny modré a zlaté, perlíny, 2 veslonosy americké, sumce zlaté a 4 škeble. Kromě toho mám ze svého "chovu" spousty karasů různých barevných variací, protože provozují dost intenzívní sex, jakmile se na jaře oteplí. Stává se z nich plevelná ryba, ale já jsem rád. Alespoň mají dravé ryby, jako jsou sumci, vyza velká, úhoři a jeden ledňáček co žrát. Kromě ryb se samozřejmě do jezírka samovolně nastěhují spousty druhů hmyzu a jiné havěti, která ucítí vodu na kilometry. Sám jsem tam nasadil šneky okružáky, plovatky bahenní a mám tam různé vážky, vodoměrky-bruslařky, znakoplavky, potápníky, chrostíky, žáby-skokany zelené, skřehotavé a jejich kombinace, občas nějakou tu užovku a nevím co ještě. Loni, po posledním zvětšení jezírka (2010), jsem přikoupil líny zlaté, hrouzky obecné, ještě nějaké kapry, slunky, želvy klapavky obecné, raky červené a letos raky signální.
Měli byste vidět, jak žere Veslonos americký (polyodon spathula). Ti moji se naučili žrát plovoucí granule přímo z hladiny. Předcházelo tomu období zvykání si na přechod od krmení pomocí těžkých jeseteřích, případně pstruzích granulí, přes poloplovoucí granule (po nasáknutí vodou se pomalu potápějí), až po levné plovoucí granule, mnou zvané piškotky. Ty jim kupodivu chutnají ze všech nejvíc, ale protože jsou jalové, pro jistotu jim je stříkám vitamíny. Občas je sice vidím, jak filtrují z vody plankton a vlastně i z tohoto důvodu chci, aby voda zůstala živá, krmení granulemi je ale nutností. Veslonos je krásná a velmi atraktivní ryba, která zaujme a při krmení pobaví každého, kdo ji uvidí. Stejně jako jesetery je ale nemůže mít každý. S tím svým pádlem, které má místo nosu, se mu velmi špatně couvá, nebo zatáčí, a z malého jezírka vyroste ještě dřív, než jeseteři. Moji dva veslonosi mají po dvou letech skoro 70 cm délku a váží necelé kilo. Uvážíme-li, že za pár let může mít hodně přes metr a zohledníme-li jeho neohrabanost, každému rozumnému člověku jistě dojde, jestli má cenu si ho koupit, nebo ne.
Jeseteři (Acipenseridae) jsou prostorově značně náročné ryby, které potřebují široké ploché dno, ne jen nějakou malou tůňku, ve které se ani nemůžou narovnat a několik se jich pak mačká okolo kbelíku s leknínem. Jesetery a veslonosy by si měl pořídit jen ten, kdo má velké jezírko s čistou vodou! Čistá voda je důležitá spíše z toho důvodu, aby je bylo dobře vidět, jelikož jeseteři jsou ryby dna. Kdo má vodu kalnou a na dno nedohlédne, koupí jakéhokoli jesetera utratí peníze za něco, co už prakticky neuvidí. Snad jenom navečer, kdy jeseteři krouží těsně pod okraji jezírka. V tuto denní dobu jsou mimochodem nejvíce zranitelní jejich typickými predátory, kterými jsou kočky. Také nesmí být v jezírku dlouhé vláknité řasy, do kterých se hlavně malí jeseteři snadno zamotají a je s nimi ámen. Je to proto, že jejich kostěné štítky, vystupující nad povrch jejich těla v celé řady takových zubů někdy ostrých jak žiletky, fungují na řasy jako háčky, a čím víc se jich chce chudák jeseter zbavit, tím víc se do nich zamotává. Nakonec ho ten boj tak vysílí, že pojde. Oni totiž jeseteři nedokážou stát na jednom místě snad kromě zimy, kdy svůj neustálý pohyb občas trochu omezí. Majitelé malých jezírek tyto ryby odsoudí k brzké smrti také sežráním kočkami i stresem z malého prostoru. Minimální kubatura jezírka pro jesetery by podle mě měla být tak 10 m3 s tvarem dna jako nočník, nebo lavor. V menších by se při dobré vůli dal chovat snad jenom Jeseter malý (Acipenser ruthenus) a jeho albinotické formy. Tento druh je i poměrně odolný a nenáročný. Jeho maximální délka se pohybuje něco málo přes půl metru. Jeho vybarvení je ale mdlé a jeho štítky jsou drobné a nevýrazné. Jeho albinotické formy jsou ale velmi atraktivní. Přecházejí od šedavé barvy k bílé až zlaté, s hnědými kresbami. Během růstu se jejich vybarvení mění a obecně lze o všech jeseterech říct, že čím jsou větší, tím jsou hezčí.
Jeseter sibiřský (Acipenser baeri) je také nevýrazně vybarvený, ale je to macek (tmavý macek). Je bezkonkurenčně nejrychleji rostoucí ryba v mém jezírku. Když jsem ho chtěl na jaře vylovit na přeměření a zvážení, zničil mi podběrák. A to jsem si na něj pořídil docela velký. Člověk, který navrhoval materiál na výrobu síťky tohoto podběráku asi vůbec neví, jak jeseter vypadá a co dělá, když je chycen. Sotva jsem ho podebral a zvedl nad vodu, už tam byl zpátky. Projel podběrákem, jako nůž máslem. Musel jsem na něj koupit nový a podstatně větší podběrák, ve kterém se mi nešprajcne. I ten nový je už natržený, ale povedlo se. Má 115 cm a přes 8 kilo.
Vyza velká (Huso huso) je moje nejcennější ryba. Vyroste hodně velká a jestli se toho dožiju, nejspíš ji budu muset časem odstěhovat do něčeho většího. Když jsem ji koupil, byla úplně černá. Jak roste, mění barvu do světlejších odstínů a na slunečním světle má bronzový odlesk. Něco tak úžasného jsem ještě neviděl. Uvidíte ji ve fotogalerii.
Jeseter hvězdnatý (Acipenser stellatus) je asi nejchoulostivější ze všech jeseterů. Jednoho jsem měl, ale i když mu vizuelně nic nebylo, moc nejedl a do konce roku odešel. Jeho zbarvení je velmi atraktivní hlavně díky výrazným kostěným štítkům a má typický tvar rypce. Existují světlejší, nebo úplně tmavé barevné varianty. Měl jsem možnost držet v ruce metrový exemplář tohoto druhu jesetera a musím říct, že je nádherný (star-fish Pardubice).
Jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedti) je podle mě nejkrásnější jeseter, kterého si můžete koupit. Kostěné štítky má stejně výrazné, jako jeseter hvězdnatý, vybarvení je nazlátlé a na slunci se měděně leskne podobně, jako vyza velká. Vyroste dost velký, takže pro něj potřebujete prostorné jezírko, stejně jako pro všechny ostatní jeseterovité ryby. Při ruční manipulaci s těmito rybami doporučuju být velmi opatrný jak k rybě, tak k sobě. Velmi snadno může dojít ke zranění. Kostěné štítky jeseterů jsou ostré jako žiletky a nemůžete se potom divit, že Vám odněkud teče krev.
Bestěr (Acipenser ruthenus × Huso huso) je další jeseterovitá ryba, kterou tu mám v počtu dvou kusů. Je to kříženec jesetera malého a vyzy velké. Vyroste trochu větší, než jeseter malý a po vyze je i lépe vybarvený. Jelikož je to hybrid, nemůže se dál množit.
Karas zlatý (Carassius auratus gold) a Karas schubunkin (Carasius auratus schubunkin) jsou asi nejběžnější ryby okrasných jezírek. Hodí se i do těch nejmenších a jsou zcela nenároční. Rychle se množí, takže je vhodné nasadit k nim nějakého malého predátora, jako je třeba Slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus). Karasi vydrží téměř všechno, možná i zamrznutí v ledu. Stejně bych ale doporučil nenechávat je v malé a mělké nádrži přes zimu. Dříve jsem je zimoval ve staré vaně ve sklepě se vzduchováním. Schubunkin je vybarvením i tvarem a délkou ploutví velmi atraktivní a připomíná pravé japonské KOI kapry, jen je o hodně menší.
Jelec jesen (Leuciscus idus orfus), Lín zlatý (Tinca tinca gold), Perlín zlatý (Scardinius erythrophthalmus gold), Hrouzek obecný (Gobio gobio) a Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) se také hodí do menších jezírek. Já mám jelce modré a oranžové. Ti modří mají barevný jen hřbet, jinak jsou bílí. Lín je podobný jelcům, má ale krásné vějířové ploutve. Ostroretky mám jen jako doplněk. I když prý žerou řasy, v jezírku to nedělají. U mě dlouhé řasy stejně nejsou a když si můžou vybrat, skočí spíš po granulích. I Amura bílého (Ctenopharyngodon idella) mám jen jako doplněk. Začínám litovat, že jsem si ho koupil, protože likviduje lekníny a nejde chytit. Občas natrhám hrst trávy a hodím ji na hladinu. Amur sice něco sežere, je ale dost ostýchavý a většinu mu sežerou kapři a ostatní ryby.
Kaprovec čínský (myxocyprinus asiaticus) je další obyvatel mého jezírka. V pohodě přežil zimu a má se k světu. Je čistě býložravý a chutnají mu právě řasy, které likviduju. Bohužel. V takhle velkém jezírku si ale vždycky něco najde a roste docela rychle. Není to běžná jezírková ryba a leckomu se ani nelíbí. Mě ale ano.
KOI kapři (Cyprinus carpio koi) jsou nádherné ryby hodící se do všech větších jezírek s výkonnou filtrací. Hlavně ti praví z Japonska jsou nádherní. Jsou sice citelně dražší, ale hezčí a kvalitnější, než ti z Evropy, nebo z Číny. Japonci jsou prostě špička. Jejich chovné kusy jsou pečlivě vybírány tak, aby jejich barvy byly syté a čisté, ohraničení barevných skvrn ostré, tvar těla pravidelný a podlouhlý, nebo něčím jiným atraktivní, a jejich růst aby byl rychlý. První výběr proběhne už ve stádiu očních bodů jiker a roční ryba projde až pětinásobným kvalitativním tříděním. Až na výjimky se pro další chov ponechávají jen nejperspektivnější a nejrychleji rostoucí jedinci. Oko japonského odborníka odhalí i ty nejmenší vady a ryby dovezené přímo z Japonska v podstatě nepotřebují karanténu, protože jsou dlouhodobě karanténované už u nich a jsou zaručeně zdravé. Dobrý tuzemský prodejce se pozná i podle toho, že tyto kapry prodává až po tom, co je nechá projít svojí vlastní karanténou trvající zhruba měsíc. Jistě jste si všimli, že prodejci pravých japonských koi kaprů Vám kromě malých a středních kapříků nabídnou i velké, ale hodně drahé kapry. Drazí jsou proto, že mají více ustálené barvy. Vybarvení KOI kaprů se totiž mění tak trochu celý život, ale z toho nejbouřlivěji v prvních letech věku. U roční ryby se nedá s jistotou říct, jestli časem nedojde ke ztrátě vzhledu, u větších už v toto doufat můžete.
Evropští KOI kapři mají sice japonské předky, ale jejich neporovnatelně slabší výběr chovných jedinců a zcela odlišné podmínky chovu způsobují to, že zdaleka nedosahují kvalit japonských KOI. Většinou se vytřený plůdek vysadí do rybníků a pak se na podzim sloví ti nejživotaschopnější kapříci a na jaře jdou na prodej. Tím sice klesá vzhledová kvalita chovu, ale aspoň jsou levnější a v našich podmínkách odolnější. Bohužel dost často jsem na vlastní oči u některých prodejců viděl, že prodávají i ryby evidentně nemocné, nebo různě znetvořené. Dejte si na to všichni pozor! Ryby si důkladně prohlížejte a každopádně si je sami doma umístěte tak na měsíc do karanténní nádrže, pokud je to možné, a hodí se mít po ruce nějakou dezinfekci, léčivo, nebo aspoň hypermangan či sůl. Hodně KOI je také dováženo z Číny a jiných asijských zemí. O nich platí to, co jsem psal o evropských. Prostě POZOR na nemoce, jinak budou emoce!
Úhoř říční (Anguilla anguilla) je další ryba, kterou chovám. Těžko by jste hledali tajemnější, záhadnější a mystičtější rybu než je tento noční tulák s hadovitým tělem. Mám celkem šest kousků. Pět se mi jich podařilo vypiplat z úhořího monté. Letos jim běží třetí rok života a jejich délka je asi 35 cm. Toho šestého jsem dostal od kamaráda jezírkáře z Miřetic, který ho jednou zachránil z vysychajícího potoka Ležák. Ten je větší, měří přes půl metru. Mají se u mě jako prasata v žitě, vzhledem k množství malých rybek, žížal a různých larev, kterých je plná mělčina a jsou jen pro ně. Nemám totiž žádného malého predátora, který by aktivně lovil na mělčině mezi vodními rostlinami, když nepočítám velkohubé kapry a raky červené.
Sumec zlatý (Silurus glanis). Kdysi jsem si koupil čtyři tyto výrostky. O jednoho jsem přišel, ale těm třem se daří dobře. Jsou přes půl metru dlouzí a zatím jsou závislí na tom, co jim ostatní ryby nechají na dně. Bohužel toho moc není, protože vyjíždějí z úkrytu až pozdě večer a to už je vyluxováno, takže moc nerostou. Na rybách zatím neškodí. Až začnou, zjistíme, jak chutnají upravení na grilu. Jestli si je pořídíte doufaje, že Vám zarazí populační explozi plevelných karasů, tak to nedělejte. Sumec do mělčiny nezajíždí a potěr je pro něj moc malý a rychlý. To už by byl lepší sumeček americký, nebo ta slunečnice pestrá. Já na predaci plevelu používám úhoře, raky a občas jim pomáhá Ledňáček říční (Alcedo atthis).
Krmení ryb:
Ryby krmím jen granulemi a občas i trávou.
Koi kapry a ostatní kaprovité ryby krmím plovoucími granulemi, kterých jsem vyzkoušel několik druhů. Jelikož jsem zjistil, že jsou v podstatě nevybíraví všežravci, v současné době jsem zůstal u kvalitních granulí od firmy Sera s vysokým obsahem spiruliny vydatně prokládanými obyčejnými plovoucími granulemi s vyšším obsahem rostlinné složky. Já jim říkám "piškotky". Občas je také prostříknu tekutými vitamíny (hlavně na jaře a na podzim), takže spolu s těmi kvalitnějšími dají tyto granule rybám vše potřebné. Kaprovité ryby jsou ostatně dost shánivé a nevybíravé, takže si toho ve velkém jezírku najdou dost samy.
Veslonosům ty moje piškotky chutnají ze všeho nejvíce. Ostatní granule většinou vyplivnou. Krmení veslonosů je velká atrakce hlavně pro neznalé návštěvníky, kteří je ještě neviděli.
Vodní želvy většinou přikrmuju těmi samými plovoucími i těžkými granulemi, stejně jako kapry a jesetery. Nejraději ale mají sušené krevetky a žerou také speciální želví a kočičí granule, pak ještě ovoce a hlavně maso. Jsou už odstěhované do nového jezírka.
Amur je býložravec, ale s chutí přijímá kromě trávy a rákosu i jakékoli granule. Bohužel mi společně s koi kapry ničil lekníny, takže jsem byl přinucen vykopat ještě jedno malé jezírko čistě pro lekníny.Dlouhé řasy budu likvidovat jen lokálně, abych rybám jako je kaprovec čínský a ostroretky nezničil všechny pastviny.
Jeseterům dávám velké granule pro jesetery a prokládám je granulemi pro pstruhy, které v jarním a podzimním období vylepšuju tekutými vitamíny, které na ně nastříkám a po pár minutách je zkrmím. Granule pro pstruhy jsou sice tučnější, ale rychle klesnou ke dnu a jeseterům chutnají. Jesetery krmím až nakonec, protože kdybych je krmil dříve, ostatní ryby by jim všechno sežraly ještě před tím, než by granule klesly na dno. Jelikož mám dno jezírka zcela hladké a bez jakýchkoli překážek, granule jsou jesetery a ostatními rybami sežrány vždy beze zbytku, takže nedochází k jejich plesnivění, nebo hnití. Zmiňuju se o tom proto, že hodně jezírkářů má dno vyskládané kameny. Kdo má u takového jezírka výkonnou filtraci a pravidelně odkaluje to dno, nemá větší problémy. Kdo se ale nestará moc o čistotu a krmí ostošest, nemůže se většinou už po druhé sezóně divit, že se mu jezírko prudce znečistí a kameny včetně ryb pak nejsou vidět. Tím nechci nikoho odrazovat od kameny vyskládaného dna, jen chci naznačit, že hladké dno se lépe čistí.
Raci, úhoři a kaprovci si v našem jezírku vždycky najdou jídlo sami. Je ho tam pro ně dostatek.
Čím rozhodně nekrmit:
Kdo má maličké jezírko a v něm jen karásky, nemusí se o krmení téměř starat. Tyto malé a zcela nenáročné rybičky se o sebe postarají většinou samy. Vezmou zavděk čímkoli, co jim hodíte a zbytek si už nějak seženou, nicméně se vždy hodí přilepšit jim v jarním a podzimním období nějakým kvalitním krmením s obsahem vitamínů, hlavně když je zimujete venku. Koi kapry a jiné drahé ryby rozhodně není dobré krmit chlebem, rohlíky, nebo piškoty. I když to vypadá, že se po tomto krmení mohou takříkajíc "umlátit", není to proto, že by jim tak chutnalo, ale proto, že po něm mají stále hlad. Na první pohled se kdekomu může zdát, že rybám chutná víc právě pečivo, než rybí granule, a proto jim je nekupují. Ryby krmené kvalitními granulemi s vyváženým složením i nutričními hodnotami a obohacené o vitamíny velmi dobře prospívají a rostou, jsou zdravé a bez problémů přežívají zdejší chladné zimy. Pakliže někomu připadá, že jim tyto granule moc nechutnají a že o ně nejeví takový zájem, jako o piškoty a rohlíky, měl by se jen zamyslet nad tím, co je třeba i pro člověka chutné, a co zdravé. Zdravé jídlo není vždy chutné a chutné není vždy zdravé. Když rybám nedáte nic jiného, než granule, nakonec se je naučí žrát téměř stejně divoce, jako piškoty. Není samozřejmě na škodu proložit jim stravu třeba zbytky uvařených brambor, rýže, vejci, nebo těstovinami. Kapři s povděkem přijmou i na kousky nakrájený meloun a maso, nemluvě o žížalách a červech. Všechno krmení je ale potřeba podávat jen v takovém množství, aby ho ryby v krátkém čase beze zbytku sežraly.
Chlebem, rohlíky a spařenou pšenicí krmte jen kapry v rybníku. Těm to stačí. Jejich život je beztak poměrně krátký, končí většinou na vánočním stole a jejich zbarvení nikoho nezajímá.
Žáby:
Skokan zelený (Pelophylax esculentus, dříve Rana esculenta) je hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého. Je to jediná žába, která se drží v jezírku a v jeho okolí po celý rok, ne jen v době rozmnožování. Opak mají ve zvyku všechny ostatní druhy žab, avšak určit přesněji druh žáby, která se Vám usídlila v jezírku, bývá prakticky nemožné i pro opravdové odborníky, jelikož jejich mezidruhové kombinace vznikají spontánně a chaoticky. Nevím proč v internetových diskusích čtu tolik stížností na přítomnost "nepříjemně velkého počtu" žab u lidí v jezírkách i zahradách, a na to, "kdo že má poslouchat ten jejich kravál". Moje žáby se verbálně prakticky vůbec neprojevují. A když ano, tak zcela výjimečně, jako letos. To se mi tu usadila ropucha a loudí celý den. Skokany jsem viděl dělat na sebe různé posunky. Pravděpodobně jsou hluchoněmé, nebo si váží toho, že jim poskytuju azyl, tak neruší náš noční klid. Moje nejstarší žáby jsou asi sedmiletý sameček a stejně stará samička. Každý rok se spolu aktivně podílejí na nových žabičkách. Z loňských pulců jsou letos už takové poloviční žáby a docela rovnoměrně se rozmístily do všech třech jezírek. Jsou asi potomky skokanů zelených zkřížených se skokany hnědými, nebo skřehotavými. Sameček je spíše zelený, samička hnědá, až černá. Někdy ale zezelená také, nebo napodobuje maskovací zbarvení ala hejkal. Kdo se v tom má potom vyznat. Děti jsou většinou do zelena, ale končetiny a hlavu mají do hněda, nebo s hnědými skvrnami či pruhy. Když jdu po zahradě, spustím vždycky lavinu skoků do vody. Já už si toho nevšímám, ale návštěvy se diví, co že je to za blázinec? Stará matka žába chodí na pravidelné a poměrně dobrodružné obchůzky po zahradě. Většinou vyrazí v noci podél domu na druhou stranu do malého jezírka zkontrolovat děti a příští noc se zase vrátí. Naší kočky už se zřejmě nebojí. Asi vycítila její odpor k žabí svačince. Naše Mína totiž kdysi sežrala jejího bráchu, načeš se jí zvednul kufr, a většinu jsme ho pak našli pod houpačkou.
Želvy: (O latinské názvy se nesnažím. Něco se dá pochopit po nastudování odkazů, které najdete vespodu úvodní stránky).
Želvy nádherné a žlutolící milují hlubokou vodu, slunce a maso, klapavky zase mělkou vodu, maso, klid a soukromí. Uvidět klapavku na mělčině znamená mít trpělivost a dobré oči, naproti tomu neuvidět "nádhery", jak se sluní, je prakticky vyloučeno. Tyhle nezbedy si to fakt užívají jako nějakou rekreaci u jezera.
Kdysi jsem už jednu želvu měl (Emys orbicularis-mínus 30 let) a teď mám několik želv rodu trachemys skripta a chrysemys pikta. Každá vyrůstala jinde, takže sleduju jejich chování po tom, co je vypustím do jezírka. Nejdřív zmapují celé jezírko, načež se usadí v nejhlubším místě a odtud vyjíždí na hladinu pro nádech, nebo vylezou na pláž a opalují se s ostatními, případně se smaží v sauně. Zpočátku má většina nových želv potíže s plaváním, což je způsobeno nedostatečným prostorem akvaterárií, jejich bývalých, dlouholetých domovů. Po vypuštění do jezírka jsou v šoku z tolika nových kamarádů i poměrně velkého prostoru ve kterém si konečně můžou hezky zaplavat. Když jsme vloni v dubnu dostali nové dvě želvy z Brna (velké samičky), jedna byla okamžitě a bez předehry "překvapena" jedním ze samečků, což nás všechny také dost překvapilo, protože byla docela zima.
Želví jezírko není moc velké. Celková délka je asi 4 metry a šířka 2 metry. Tůň s vodou na plavání a schovávání želv je asi 3,5 metru na 1 metr a hloubka je půl metru, zbytek je vodními rostlinami zarostlá kačírková mělčina. Ten kubík vody se jednou za čas hravě vymění a je zase čisto. Když želva chce, může si zaplavat, použije saunu, nebo se sluní na pláži z vymývaného betonu, případně se může projít okolo jezírka po souši a prodírat se mělčinou, zarostlou převážně puškvorcem. Celé jezírko je důkladně oplocené půlmetrovým plotem s měkkým ohybem dovnitř po vzoru amerických věznic, který je doufám nepřekonatelnou překážkou i pro Kájínka. To je naše nejmenší želvička, která velmi dobře šplhá a právě proto vyfasovala tuto přezdívku. Podařilo se jí přelézt plůtek ze svářeného ptačího pletiva o velikosti ok 1cm. Kdybych to nezažil, nevěřil bych tomu. I velké želvy občas napadne vyzkoušet, jestli se dá dostat na druhou stranu. Většinou ale skončí na zádech a dobu jim trvá, než se obrátí.

Equisetum hyemale - Přeslička zimní, Hippuris vulgaris - Prustka obecná, Lysimachia thyrsiflora - Vrbina kytkokvětá, Ranunculus lingua ´Grandiflora´ - Pryskyřník velký, Calla palustris - Ďáblík bahenní, Juncus effusus 'Spiralis' - Sítina rozkladitá, Juncus conglomeratus - Sítina klubkatá, Eriophorum vaginatum - Suchopýr pochvatý, Acorus gramineus ´Ogon´ - Puškvorec trávovitý, Acorus calamus - Puškvorec obecný, Žabník drobnokvětý - Alisma parviflora, Iris pseudacorus - kosatec žlutý, Scirpus tabernaemontanii 'Zebrinus' - Skřípinec dvoublizný, Geum rivale L. – Kuklík potoční, Blatouch bahenní - Caltha palustris, Caltha palustris ´Multiplex´ - Blatouch bahenní plnokvětý, Sagittaria latifolia - Šípatka širokolistá, Šmel okoličnatý - Butomus umbellatus L., Vachta trojlistá - Menyanthes trifoliata, Orobinec nejmenší - Typha minima Hoppe, Typha laxmannii - Orobinec sítinovitý, Carex riparia ´Variegata´ - Ostřice pobřežní, Juncus ensifolius - Sítina měčolistá

Meteostanice:
12 února 2011 se mi konečně podařilo spustit meteostanici a údaje z ní zpřístupnit na mém webu. Občas sice vyprodukuje nějaký nesmysl, většinou ale ukazuje reálné hodnoty. Chyby vznikají asi při stahování dat ze stanice do počítače, nebo chybným zpracováním. Neřeším.